Balkánský poloostrov

Cestování po Balkáně je zábavné!

Když jsme na Vojaku pozorovali okolí, zaujal nás pohled na nepříliš vzdálený hřeben nad Rijekou, který oproti ostatním vyniká tím, že není zalesněný. Jeho světle zelená tráva tak při pohledu ze všech úhlů kontrastuje s okolními tmavě zelenými zalesněnými vrcholy. Další den jsme se na něj vydali.

 

Cesta z Rijeky na výchozí místo – Podkilavac byla příšerně zdlouhavá. Auto muselo zdolat špatný asfalt a serpentiny, ale za odměnu jsme viděli odlehlé vesničky Marčelji, Saršoni a Jelenje, kam se asi turisté moc nepodívají. Čím dál do vnitrozemí směrem od Rijeky, tím více na nás dýchal Jugoslávský pokus o socialismus – dříve upravená a nyní zarůstající náměstí, kolchozy apod. Je třeba uvést fakt, že se nevyplatí na tento výlet vyjet s prázdnou nádrží. První a poslední otevřenou benzínku jsme našli v Dražicích, cesta od Rijeky je nahoru-dolů, benzín mizí před očima, i když se jedná o krátkou vzdálenost.

Konečně jsme se dostali na výchozí bod v Podkilavacu a mohli jsme vyjít. Na poslední chvíli jsme přehodnotili situaci a zajeli autem ještě o něco výše. Žádné zákazy zde nejsou, jen ten asfalt tu taky není a je to do kopce, auto trpí. Dojet se dá až na bod zaznačený v mapce níže.

 

 

Cesta z výchozího místa, v popředí vrchol Ćunina Glava.

 

Na trase Planinarska staza na Hahlić nás čeká stoupaní po štěrkové cestě, krátký lesní pás a konečně poloniny. I při pařícím slunku zde bylo dýchatelno a tak prudké náročné stoupání nebylo příliš dlouhé.

Jakmile překonáme počáteční stoupání, ocitneme se ve zvlněné zatravněné krajince, kde příjemně fouká větřík.

 

Po zdolání kopce se nabízí nádherné výhledy jednak na kvarnerský záliv, jednak na Velebit, ale také na národní park Risnjak (směrem na východ).

V údolí mezi Čunina Glava, Dnić, Fratar a Suhi Vrch je turistický přístřešek Hahlić, bohužel není otevřený stále, patrně se jedná spíše o místo, kde si můžete domluvit dopředu nocleh. Oficiálně se zde asi nedá nabrat voda, ale my jsme objevili malá dvířka na terase, v nichž byl vodovodní kohoutek.

Cesta sem nahoru z výchozího bodu zabrala cca hodinu a půl.

Cestu zpátky pak můžete absolvovat opačnou stranou, tedy po trase Podkilavac-Zapodi-Hahlić. Tato trasa nemá tak strmé stoupání, jako výše uvedená Planinarska Staza Hahlić, je na každém, aby si zvolil, co je pro něj lepší. Pokud volíte výhledy, běžte stejně, jako my. Směrem nahoru uvidíte při pauzách výhledy na Kvarner a směrem dolů si vychutnáte pohledy na Velebit a nádherné malebné údolí pod Fratarem. Pokud se chcete méně nadřít do kopce, běžte nahoru trasou Podkilavac-Zapodi-Hahlić, pak ale budete k Velebitu otočeni zády a na trase dolů si nevychutnáte pohledy na Kvarner, protože se budete dívat pod nohy a soustředit  na náročný sestup.

Výstup nahoru mírnější variantou.

 

Z Planinarskeho domu Hahlić si můžete udělat výšlap na Suhi Vrch (1280m.n.m.) nebo na Fratar (1353 m.n.m.). Suhi Vrch je nahoře poset kamením, Fratar je porostlý klečemi.

 

Leave comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.