Tanky na turecko-bulharské hranici
Tankové opevnění v Bulharsku
V dobách studené války, kdy bulharsko-turecká hranice představovala hranici mezi vojsky Varšavské smlouvy (Bulharsko) a NATO (Turecko), byla na obou stranách hranice vybudována rozsáhlá opevnění. Uvnitř článku naleznete popis, kde tato místa objevíte a fotogalerie.
K jejich vybudování byly mimo jiné využity tanky z 2. světové války (německé Panzery a ruské T34). Tanky se využívaly tak, že se do země udělal bunkr, který na povrch ústil kruhovým otvorem. Do tohoto otvoru se usadila věž tanku (tělo již tedy nebylo použito).
Po intenzivním hledání na Internetu jsem se v březnu 2017 vypravil na předem vytipovaná místa, kde by tyto relikty šlo nafotit. Bohužel jsem přišel pozdě. V roce 2008 totiž bulharská armáda, jíž obranná opevnění patří, zjistila, že se dají vydražit. Tyto tankové palposty tak postupně začaly mizet.
10 staré články na Internetu uvádí lokality kolem vesnic na bulharsko-turecké hranici, nejčastěji se stákáte s lokalitou Fakiya:
A skutečně, pokud pojedete krajinkou dostatečně pomalu, všimnete si opevnění podobných našim řopíkům a nakonec možná uvidíte i původní tankové palposty, bohužel však bez věží:
Vidíte, že co 30 metrů stála jedna věž a přes široká pole mířila na hordy imperialistů, kteří měli nabíhat od tureckých hranic. Když jsme konečně pomalým popojížděním našli tuto linii opevnění, stala se nám nemilá, i když úsměvná příhoda – při vytahování foťáku z kufru auta u nás zastavila Patrola Pagranična a z ní vyskákalo několik nadmíru arogantních pohraničníků, kteří nejprve vtipkovali, že máme pěkný telefon (kamarád cestoval s iPhonem, který zrovna na čelním skle nabíjel) a posléze nám začali prolézat auto. Zachránilo nás jen to, že jeden z nich uměl anglicky a šlo se s ním domluvit. Na otázku, zda neví, kde se nachází pohraniční opevnění, nám bylo řečeno, že se zde nic takového nenachází. Po jejich odjezdu jsme popojeli ještě nějakých 150 metrů a celou turecko-bulharskou obrannou linii jsme objevili a nafotili si ji.
Pokud chcete nalézt tyto palposty, nejlepší šanci máte, když se velmi pomalu a s otevřenýma očima vydáte do vesnice Strandzha. Zhruba od vesnice Malko Sharkovo máte šanci palposty vidět:
Vaše šance se zvyšují, odbočíte-li na špatně značené polňačky, kam by normální člověk neodbočil (ani do Strandzhi nikdo normální nejede). Je třeba zmínit, že během uplynulých 50 let zde musela být velmi silná propaganda. Lidé zde jsou tak vycvičení, že i když se zeptáte mladého kluka, kde tu jsou ty tanky (a on ví, o co vám jde, protože takových lidí už tu bylo hodně), řekne vám, že nic takového tu není (a přitom je to hned za danou vesnicí). Starší lidé automaticky najedou na věty typu „mě špatně slouží paměť“ a mnozí vám naznačí slovy i znakovou řečí „tady nic není, otočte to a vypadněte“. Stav cesty k tomu skutečně vyzývá, ale pokud jste dočetli až sem, asi už víte, že právě tady se nesmíte otočit a jet dál:-) Na podobné chování místních jsme byli připraveni a nevěřili jsme tomu, ale až zde na místě jsme pochopili, jak tuhý musel být režim právě v těchto končinách Bulharska.
Standardní netanková opevnění jsou pak značně jednodušší a „měkčí“, než naše řopíky. Na pobřeží můžete narazit na zakulacené bunkry, které řopíky zdánlivě připomínají, zde u turecké hranice narazíte pravděpodobně spíše na protiletecké kryty spojené s výše zmíněnými palposty:
Proč jsou na bulharsko-turecké hranici právě panzery a T34?
Protože když Bulhaři spolupracovali s osou zla, nafasovali od Němců právě panzery (některé zdroje uvádí, že jich bylo 300). Když pak přišlo osvobození Rusy, byly to právě slavné T34, které se o osvobození postaraly. Na některých fotografiích lze nalézt i Stug III a další.
Malá rada na závěr – pokud byste skutečně nějaký železný skvost našli, dejte si pozor, až samozřejmě polezete dovnitř. Většina zdrojů se zmiňuje o hadech, kteří se mohou v tělech a věžích tanků skrývat.